Mensa ČR

Partneři
Kotva
Hlavní strana
 
 
Mapa webu
A
A
A

Jeseníky 2018

Vloženo: 7.5.2018 | Zobrazeno: 333x
Třída 3.C se pod vedením Mgr Jaroslava Jurčáka a Mgr. Dagmar Horké zúčastnila expedice do Jeseníků.

Brzký sraz na vlakovém nádraží nepatří mezi populární, studentům 3. C však ani tento fakt nezkazil náladu a nadšení před nadcházející cestou do Jeseníků. Za první čtyři hodiny cesty jsme z dopravních prostředků vystřídali vlak, autobus a lanovku, která nás z vesnice Ramzové vyvezla na vrchol Šerák. Poté už jsme se museli spolehnout jen na vlastní nohy, jejichž cílem byla chata Barborka pod Pradědem. Náročným terénem plným strmého stoupání a klesání cesta ubíhala, což nám dokazovaly také turistické ukazatele. Nejednou jsme se zastavili také u zajímavého místa, jako je např. Trojmezí, kde se dříve setkávaly hranice tří zemí, nebo Vřesová studánka se zázračnou vodou z pověstí. A když nám zrovna přálo štěstí, dovolila nám mlha nahlédnout i do údolí a blízkého okolí. Přes dvacet kilometrů dlouhá cesta nám ubrala dost sil, a proto jsme s vděkem vítali siluetu horské chaty Barborky, která se měla stát naším domovem pro nadcházející dny.

Druhý den v Jeseníkách jsme začali zlehka, když jsme autobusem sjeli do Karlovy Studánky. Lázeňské město s jedním z nejlepších ovzduší v Evropě nás přivítalo krásnou architekturou a množstvím kaváren, do kterých jsme se samozřejmě šli před další výpravou posilnit. Čekala na nás totiž stezka údolím Bílé Opavy. Tato naučná trasa vede po mostech, žebřících a kamenech lemující vodopády, čímž dodala našemu turistickému zážitku opět nový ráz. A protože jsme po návratu na horskou chatu ještě neměli dost, po krátkém odpočinku jsme se vydali na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku, tedy na Praděd. Nutno podotknout, že počasí nám po celou dobu našeho pobytu v Jeseníkách přálo, Praděd ovšem svými větrnými podmínkami nezklamal. No, alespoň rozfoukal tvořící se dešťové mraky.

Třetí, a poslední, den se nesl ve znamení sestupu. Už na začátku jsme věděli, že ani tato část nebude žádný med. V noci totiž přeci jen zapršelo a pod nohama se nám propadala rozměklá půda. Znovu jsme si vyzkoušeli jiný druh cesty a tentokrát se lesním terénem a přírodními serpentinami prodírali až do civilizace. Po opuštění chráněné krajinné oblasti jsme zamávali lesům a vydali se na pouť po asfaltové cestě, která se v horku zdála být nekonečná. Osvěžit jsme se mohli alespoň při pohledu na dolní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně, a celá výprava byla nakonec zdárně zakončena v Koutech nad Desnou, odkud nám za pár hodin jel vlak domů, kam jsme se všichni po vydařené turistice těšili.

 

Helena Hegeďová